Hyperventilační syndrom

PhDr. Lukáš Humpl, mluvčí ZZS MSK, 20.11.2008 14:37:03 - verze pro tisk

Výzvu k pacientům postiženým tímto stavem přijímá dispečink záchranné služby poměrně často. Bývá důsledkem stresu, vyčerpání, emočního vypětí a může se přihodit v podstatě komukoli, kdykoli a kdekoli. Obecně se sice uvádí, že je doménou především pacientek ženského pohlaví (cca 2-7krát častěji než u mužů), ale v novějších statistických datech mají významné zastoupení i muži.

Příznaky tohoto stavu (nikoliv onemocnění!) jsou pro postiženého sice nepříjemné, silně obtěžující a na okolí dramaticky působící, nicméně nejsou až tak závažné a první pomoc je zde velmi jednoduchá.

Hyperventilační tetanie mívá následující průběh:

• Spouštěčem bývá nejčastěji stresová situace (obávaná situace, myšlenky, rozrušení)

• Tyto psychické faktory vyvolávají tzv. úzkostnou poplachovou reakci

• Ta má za důsledek zrychlené dýchání jedince

• Zrychlené dýchání naruší rovnováhu vnitřního prostředí, kdy se v těle/krvi hromadí kyslík a ubývá naopak oxid uhličitý; tato nerovnováha vede k tělesným příznaků

• Jedinec si uvědomí vznik tělesných příznaků, neumí je však správně interpretovat a odůvodnit – většinou je vnímá jako něco katastrofického a smrtelně nebezpečného

• Je znovu vyvolána úzkostná poplachová reakce, eventuelně se ještě prohloubí

• Znovu se zrychlí dýchání a celý cyklus se opakuje.

Příznaky:

• Bušení srdce, zrychlená činnost srdce, pálení u srdce

• Závrať, točení hlavy, zhoršená koncentrace, rozostřené vidění, mravenčení nebo necitlivost v ústech, rukou a nohou; bolest ve svalech, třes a křeče

• Nedostatek dechu, pálení na hrudi, pocit dušení (,,knedlík v krku“), potíže s polykáním, bolest v oblasti žaludku, nevolnost; napětí, únava, úzkost, pocení

• Typické je zvláštní křečovité držení horních končetin; dlaň je zkroucena společně s prsty do jakési mističky (natažené prsty směřují do ,,špetky při solení“) - tzv. porodníkova ruka.

Jako riziková skupina jsou uváděni mladí lidé v pubertálním a postpubertálním věku, kteří snadněji podléhají stresovým podmínkám, jako např. zvýšené studijní či pracovní nároky, změna prostředí a kolektivu. Častěji se jedná o osoby ženského pohlaví. Jednou z příčin (mnohdy v kombinaci s výše uvedenými) bývá onemocnění astmatem.

Příběh z praxe:

Na operační středisko záchranné služby se dovolal vyděšený mladý muž. Dispečerce sdělil, že manželka dostala asi infarkt – nemůže dýchat, najednou se začala potit a cítí bolest na prsou. Na dotazy sděluje, že obtíže vznikly náhle a nic neobvyklého jim nepředcházelo.

Na udanou adresu tedy byla vyslána posádka s lékařem. Záchranáři nalezli mladou ženu s typicky zrychleným dýcháním a zkroucenýma rukama, která zprvu takřka nereagovala na slovní výzvy. Lékař tedy chvíli nechal postiženou dýchat do igelitového sáčku a frekvence dechu se postupně upravila k normálu. Ukázalo se, že nynějšímu stavu předcházela prudká hádka ženy s jejím partnerem a hyperventilační tetanie se již v minulosti u pacientky vyskytla. Přesto všechno byla žena lékařem záchranné služby pečlivě vyšetřena. Poté byla i se svým partnerem poučena, jak podobný stav v budoucnu zvládnout. Další vyšetření v nemocnici nebyla nutná a žena mohla být ponechána doma.

Poskytnutí první pomoci:

Spočívá ve znovuobnovení rovnováhy mezi hladinou kyslíku a oxidu uhličitého. Toho dosáhneme pomocí

• Empatického slovního uklidnění

• Uložením pacienta nejlépe do polosedu

• Opakovanými klidnými(!) výzvami ke zklidnění/zpomalení dýchání

• Užitím pomocných technik, např.: vyřízneme do většího plastikového pohárku otvor o průměru cca 1-2 cm, přiložíme ho postižené osobě na ústa a vyzveme k dýchání přes pohárek nebo stejným způsobem použijeme igelitový sáček s ustřiženým jedním rohem

Pamatuj!

Pacient, který právě prožívá ataku hypoventilační tetanie pravděpodobně nebude příliš ochotně spolupracovat při těchto technikách první pomoci. Pomoc poskytující osoba si musí uvědomit, že tento člověk prožívá enormní stres, znásobený velmi nepříjemnými tělesnými obtížemi. Proto je na místě maximálně možný citlivý přístup a před jakýmkoliv zásahem postiženého informovat, co hodláme v následující chvíli dělat, a že je to s úmyslem mu pomoci, nikoliv přitížit.

Při správně poskytované první pomoci nastane úprava stavu přibližně do cca 5-10 minut. Je ovšem postupná. Pacient je znovu schopen sevřít dlaň, zklidňuje se napjatý výraz obličeje, ustupují křeče končetin, pacient pocítí uvolnění, atd.

Hyperventilační syndrom je lékařské vědě znám již asi sto let, přesto stále ještě nebyl přesně definován. Má mnoho společných znaků s onemocněními srdečními, cévními či nervovými a zde tkví jeho snad jediná nebezpečnost pro pacienta. Pouze v 10% případů se však za známkami hyperventilace skrývá nějaké další onemocnění.

Autoři:

Stanislav Lukš, DiS.

PhDr. Lukáš Humpl