Epileptický záchvat

PhDr. Lukáš Humpl, mluvčí ZZS MSK, 15.07.2008 14:44:00 - verze pro tisk

Epilepsie nebo také padoucnice je záchvatovité onemocnění mozku. Jedná se o

chorobný stav, jehož příčinou je nadměrná elektrická aktivita v mozku a nervovém systému. V naší populaci se udává přibližně 1% výskytu této nemoci. Příčiny jsou různé - od nepatrných změn ve funkci některých buněk, přes poškození mozku při úrazech až po změny tkáně při mozkových cévních příhodách. V zásadě však lze říci, že každé poškození mozku (i zdánlivě nepatrné) může mít za následek výskyt epileptických záchvatů. Na vyvolání záchvatu se mohou podílet různé okolnosti – nedostatek spánku, horečka, vyčerpání, některé léky a alkohol (nebo jeho náhlé odnětí!).

Epilepsie se nejčastěji poprvé objeví u mladých lidí do 20 let, ve středním věku spíše zřídka. Pokud ano, je nutné pátrat po jejich příčině, protože naprostá většina epileptických záchvatů ve středním věku je druhotná, čili něčím podmíněná. Nejčastěji se jedná o osoby závislé na alkoholu, lidi s nepoznaným nádorem mozku, po úrazu, infekci apod. Ve stáří jsou epileptické záchvaty častější, bývají obvykle podmíněny cévními změnami mozku. Je ale nutné vyloučit například nádorové onemocnění mozku

Příběh z praxe:

Na záchrannou službu se dovolal rozrušený muž s tím, že z pokoje svého dospívajícího syna slyšeli s manželkou neobvyklý hluk a poté jej nalezli ležet na zemi v bezvědomí. Chlapec má podivné záškuby celého těla a chrčí. Nikdy předtím neměl zdravotní obtíže.

Operátorka instruovala rodiče, jak pacientovi poskytnout pomoc a ihned na místo vyslala posádku rychlé lékařské pomoci. Rodiče po krátké chvíli volají znovu na operační středisko a příjezd sanitky urgují; jsou velmi rozrušení a evidentně se bojí o život svého dítěte. Navzdory instrukcím operátorky se otec pokouší pomocí šroubováku otevřít sevřená ústa chlapce „aby mohl dýchat.“ Když na místo přispěchala posádka záchranné služby, nalezl lékař pacienta s několika vylomenými předními zuby a přidušeného krví vytékající z poraněných úst.

Postižený byl ošetřen a předán k dalším vyšetřením a hospitalizaci na neurologickém oddělení v nemocnici.

Lékaři rozlišují více typů epileptických záchvatů. Nejzávažnější jsou celkové (generalizované) záchvaty s poruchou vědomí.

Grand mal čili velký záchvat

Typický průběh:

• Může, ale nemusí být tzv. aura – krátký, několikavteřinový „zvláštní“ pocit před záchvatem. Jedná o brnění, čichové či jiné vjemy. Souvisí s tím, ze které části mozku je záchvat spouštěn.

• Pacient padá k zemi, upadá do bezvědomí.

• Svaly se napínají v křeči – ta trvá několik desítek sekund a je pak vystřídána záškuby končetin.

• Objevuje se lapavé dýchání, pěna u úst, typické je pokousání jazyka a pomočení či pokálení.

• Po odeznění křečí (mozek se vyčerpá) dojde k několikaminutovému hlubokému bezvědomí, ze kterého se pacient postupně probírá k vědomí.

• Pacient bývá po záchvatu chvíli zmatený, než se probere k plnému vědomí; charakteristické je, že si na záchvat nepamatuje.

Další celkové záchvaty se vyskytují obvykle u starších dětí (3-7 let) nebo dospívajících, dříve bývaly nazývány „petit mal“ („malý záchvat“). Ty se projeví zahleděním a chvilkovým nevnímáním. Postižený nereaguje ani neodpovídá, což může být považováno mylně za nepozornost.

Druhou skupinou jsou „záchvaty parciální“ („částečné, fokální, omezené na určitou oblast mozku“). Ty jednoduché se projeví vždy podle toho, která oblast mozku je postižena. Mohou se objevit záškuby poloviny těla, pocit brnění, pocity divných vůní či zvláštní chuti v ústech. Tyto záchvaty nebývají provázeny poruchou vědomí.

První pomoc

• Odstraněníme předměty, které by mohly způsobit poranění.

• Podložíme event. přidržíme hlavu, aby nedošlo k jejímu poranění. Uvolníme oděv kolem krku.

• Záškubům ani křeči nebráníme; jedinou výjimkou je, pokud hrozí poranění pacienta.Po odeznění křečí uložime pacienta do zotavovací (stabilizované) polohy.

• Nerozevíráme násilím ústa, vyčkáme konce záchvatu a pak vyčistíme dutinu ústní.

• Průběh záchvatu nemůže osoba poskytující laickou první pomoc nijak ovlivnit. Záchvat obvykle ustane sám od sebe do dvou až tří minut.

• Při pozáchvatové dezorientaci pacienta slovně uklidňujeme.

• Zjistíme, zda nedošlo k poranění (zejména hlavy, jazyka nebo obratlů).

• Je-li to možné, zjistíme anamnézu - pacienta léčeného s epilepsií, u něhož nedošlo k poranění vyžadující ošetření, ani u něj nepřetrvává dezorientace, není nutný transport do nemocnice.

Pozor!

Během záchvatu a bezprostředně po něm manipulujte s postiženým co nejméně!

Rozhodně se nesnažíme:

• Násilím přidržovat pacientovy končetiny

• Rozevírat zaťaté čelisti a násilím se pokoušet vložit mu nějaký předmět mezi zuby.

• Třesením, pleskáním, křikem či jinými oživovacími pokusy záchvat přerušit ani postiženého ve fázi pozáchvatového spánku za každou cenu probudit.

U záchvatu, který skončí do tří minut, postižený zpravidla neutrpí žádné poškození, i když v průběhu křečové fáze je v obličeji promodralý. Za tak krátkou dobu sníženého přívodu kyslíku do mozkové tkáně neutrpí mozkové buňky obvykle žádnou škodu. Je dokonce možné, že sníženým přívodem kyslíku se sníží i nadměrná aktivita mozkových buněk a tím je záchvat ukončen. Pokud ale záchvat ani po této době neustane, je nezbytné urychleně volat lékaře.

Nemocným s opakovanými velkými záchvaty ošetřující lékař často předem předepíše lék, jehož účinnou látkou je roztok diazepamu. Přípravek je ve speciální tubě, umožňující podání této látky postiženému do konečníku (takzvané rektální podání).

Tento způsob podání diazepamu je stejně účinný, jako podání téže látky nitrožilní injekcí, a přitom jej bez problémů zvládne kdokoliv z dospělých. U nás jsou k dispozici hromadně vyráběné přípravky obsahující diazepam pro rektální podání pod názvy

Diazepam rectal tube a Stesolid.

Postižený obvykle nemusí do nemocnice, pokud je po záchvatu:

• plně orientován, to znamená, že ví kde je, co se přihodilo, kdo je, jaký je den apod.

• nezraněn a je si vědom toho, že má epilepsii, resp. se léčí pro záchvaty.

První záchvat

Jedná-li se o první záchvat, je nutno vždy přivolat záchrannou službu. Pacient bývá po ošetření odvezen přímo na neurologické oddělení, kde je následně vyšetřen a v případě potřeby pak i dále léčen.

Pro stanovení epilepsie jako onemocnění musí lékař přesně znát, kdy se záchvaty poprvé objevily, jak vypadají, co jim předchází a jestli se v rodině vyskytují nějaká nervová onemocnění. Pro zpřesnění diagnózy je zapotřebí vyšetření EEG - metoda, která snímá elektrickou aktivitu mozku pomocí nalepených elektrod nebo zvláštní čepice. Diagnóza epilepsie může být stanovena až na podkladě nezvratných důkazů, že se jedná o opakované záchvaty, jejichž příčina je v mozku. To může někdy trvat týdny, měsíce i roky. Jedná-li se o nejasný stav bezvědomí, vůbec se o epilepsii jednat nemusí. Může to být důsledek paniky, migrény či srdečního záchvatu. Epilepsií též nejsou febrilní křeče v dětství

Při léčbě epilepsie se pacientovi podávají léky - antiepileptika a provádí se režimová opatření. Jedná - li se o těžkou epilepsii, je někdy nutná chirurgická léčba.

Zejména v dětském věku je třeba, aby optimálního léčebného efektu bylo dosaženo co nejdříve, protože opakující se záchvaty mohou být pro vývoj mozku nebezpečné.

V Praze a Brně fungují tzv. Epileptologická centra, která se specializují na diagnostiku a léčbu tohoto onemocnění.

Životní předpověď záleží hlavně na závažnosti epilepsie. Lze však říci, že nemocný s epilepsií a bez dalších rizik, může vést normální aktivní život.

Díky moderní terapii se ve vyspělých zemích daří u 70 až 80 procent pacientů dosáhnout dlouhodobého stavu bez záchvatů.

Za vyléčeného lze považovat člověka, který nedostane záchvat po dobu dvou let.

Příběh z praxe:

Muž středního věku, který v minulosti neměl žádné zdravotní potíže, trávil se svými spolupracovníky po náročné pracovní směně čas v restauraci. Během dne mnoho nejedl, zato vypil asi 2 litry Coca-Coly (obsahující povzbuzující kofein). Při konzumaci druhého půllitru piva náhle ztratil vědomí. Vsedě se vzepjal do oblouku, promodral a po chvíli došlo ke křečím a záškubům celého těla. Nikdo z přítomných okolo však nevěděl, co se děje a jak postiženému poskytnout první pomoc.

Kromě přivolání záchranné služby se okolí chová chaoticky a kamarádi se muže pokouší udržet vsedě na místě. Jeden z kolegů se snaží zabránit jeho pokousání tím ,že mu do úst strčí svůj palec. Záchvat asi po 3 minutách sám odeznívá a o chvíli později přijíždí i posádka záchranné služby. Naštěstí jediné lehčí zranění, ke kterému v proběhnuvším zmatku došlo, je bolestivá podlitina na palci kamaráda.

Autoři:

MUDr. Martina Nováková

PhDr. Lukáš Humpl