Nejčastější chyby při poskytování první pomoci

PhDr. Lukáš Humpl, mluvčí ZZS MSK, 10.01.2011 22:18:25 - verze pro tisk

Můžeme mít nejmoderněji vybavenou záchrannou službu s těmi nejzkušenějšími záchranáři a nejrychlejšími sanitními vozy, ale nikdy nedokážeme dostihnout čas. Na jedné straně je dojezdová doba sanitky, na druhé vždy rozvoj závažných a od určité doby nezvratných poškození organizmu. Nemalá část pacientů by mohla dnes být ještě mezi námi nebo mít menší trvalé následky, kdyby již před příjezdem záchranky započala alespoň laická první pomoc. Proč tomu tak vždy není a v čem bývají nejčastější problémy, se pokusíme ukázat v tomto článku.

Připomínáme také, že každý občan naší země má ze zákona povinnost poskytnout první pomoc. Okamžité zahájení první pomoci je v řadě případů životně důležité. Proto bude podle chystaného zákona operátorka zdravotnické záchranné služby přímo povinna v případě potřeby vést do příjezdu sanitky telefonickou první pomoc. To ovšem předpokládá, že s touto možností počítá i laický zachránce na místě události a je ke spolupráci ochoten.

V čem tedy vidíme nejčastější problémy:

CHYBA 1.

První pomoc není poskytnuta vůbec či se zbytečnou prodlevou

- Stav postiženého někdy zlehčujeme, často i kvůli nám samým; někdy jde o alibismus z naší strany

Příklad: „On je jen opilý, zfetovaný, pospává,...“

- Nemáme potřebné znalosti, z toho pramení naše nejistota

Příklad: Lapavé a nepravidelné dýchání, které je projevem nastávající zástavy krevního oběhu, není laiky často rozpoznáno; nezbytná je zde ovšem okamžitá masáž srdce.

- Máme strach z veřejného vystoupení

Příklad: Říkáme si – „Co na to budou říkat ostatní?“ nebo „Neztrapním se?“

- Často jsme nepřipraveni na to, že i neštěstí bohužel patří k našemu životu a nejsme schopni vůbec zareagovat.

Příklad: Maminka se dívá, jak se její dítě dusí bonbónem a není schopna nic udělat, jen křičí.

- Někdy se nechceme zdržovat

Příklad: „Nemůžu počkat až ke zraněnému přijede sanitka, protože spěchám kvůli...“

- Bojíme se zavolat, když si nejsme jisti; obava z odmítnutí

Často necháme dospět stav do velkého zhoršení jen proto, že např. nemocný manžel nechtěl zavolat dříve.

Příklad: „Nechtěli jsme vás zbytečně obtěžovat, co kdyby to nic nebylo...“

CHYBA 2.

Rozhodneme se pro pomoc, ale nevíme přesně, jak postupovat

- Místo okamžitého zjištění stavu vědomí a dýchání řešíme nepodstatné věci

- Nevíme kam volat (číslo první volby u vážného postižení zdraví je 155)

- Místo přivolání účinné pomoci nezřídka ztrácíme drahocenný čas poradou s rodinou, známými apod.

- Nedokážeme popsat místo události, sdělit počet postižených; někdy volá člověk, který na místě vůbec nebyl.

Jak postupovat při řešení náhle vzniklé poruchy zdraví se dočtete zde

CHYBA 3.

Pacienta v bezvědomí ukládáme do nesprávné polohy

Dobře je poloha naznak se zakloněnou hlavou, ničím nepodkládat (žádné polštáře, deky apod.).

Pouze v případě, kdy jej nemůžeme mít trvale pod dozorem - např. při větším počtu zraněných - uložíme pacienta do zotavovací (stabilizované) polohy na boku.

Detailnější informace o první pomoci při bezvědomí naleznete zde

Pamatujme!

Člověka v bezvědomí nenecháváme nikdy vsedě. To je častá a tragická chyba vedoucí k udušení pacienta v bezvědomí !!!

CHYBA 4.

Při oživování musíme vždy dýchat

Ne, dýchání při laickém oživování není vždycky nezbytné.

Pokud jsme svědky události, kdy pacient upadne do bezvědomí a chroptí či už nedýchá vůbec, stačí mu do příjezdu záchranné služby provádět nepřímou masáž srdce. Pokud není zřejmé, jak dlouho pacient nedýchá, platí obvyklý postup kombinace umělého dýchání a nepřímé srdeční masáže.

Vždy je ale lepší alespoň masírovat srdce, než nedělat nic!!!

Detailnější informace o neodkladné resuscitaci naleznete zde a zde.

CHYBA 5.

Polévání pacientů v mdlobě či bezvědomí vodou

Zažitý, ale nesprávný postup. Pacienta, kterého postihla mdloba, stačí položit na zem a zvednout mu dolní končetiny; rychle přijde k vědomí.

U postiženého v bezvědomí je polévání vodou jen ztráta drahocenného času. Nutno je zajistit dýchací cesty, a v případě potřeby zahájit masáž srdce.

V rámci laické první pomoci je pochopitelně možno dopustit se i řady jiných chyb, ale z pohledu záchranářů jsou nejčastějšími a život postiženého nejvíce ohrožujícími právě ty výše jmenované.

Autoři:

MUDr. Luděk Smékal

PhDr. Lukáš Humpl