Co všechno je možné aneb tentokrát nevážně
PhDr. Lukáš Humpl, mluvčí ZZS MSK, 10.01.2011 22:19:22 - verze pro tisk
Milí čtenáři, naše rubrika o první pomoci je naplněna více než padesáti tématy. Doufáme, že naše rady nebudete potřebovat, ale pokud přece, snad vám pomohou poskytnout kvalitní první pomoc. Práce záchranářů bývá jen málokdy veselá. Setkáváme se spíše s lidským neštěstím, těžkými osudy a bolestí. Proto i příběhy z praxe, které jste mohli v jednotlivých dílech číst, byly ne příliš veselé.
V tomto díle bychom to rádi alespoň zčásti napravili. I během zásahů záchranné služby totiž dochází k humorným okamžikům a situacím. Několik z těch, jež se odehrály v našem regionu, vám nyní nabízíme. A nejedná se jen o drobná přeřeknutí, jaké se stalo poněkud přepracované operátorce, která se do telefonu na tísňové lince představila slovy: „Záchranná služka, prosím“. Někdy jde doslova o úplné „storry“:
„Vážná“ nehoda
Na operační středisko záchranky zavolala starší žena. Nahlásila dopravní nehodu cyklistky - sousedky, která se na silnici za vesnicí srazila se srnou. Paní hlásila: „A včil tam leži, a nařika a nařika... vstanuť němože, no isto ma nohu zlomenu.“. Operátor se ještě vyptal na přesné místo, volající ochotně sdělila i věk a jméno cyklistky; poté ji ujistil, že k nehodě ihned vyjíždí posádka záchranné služby. Už už chtěl hovor ukončit, když volající mimochodem poznamenala:
„No, by bysme vas nevolali, ale u nas v dědině neni nikdo, kdo by ju zastřelil a ona se tak trapi...“. Operátor tušil nějakou zradu a znovu se ptal ženy: „Počkejte, koho chcete střílet, kdo se trápí?“ „No, tuž ta srna, dyť vam to pravim“, pokračuje naléhavě paní. „Dobře, a co je s vaší sousedkou, která jela na tom kole?“ ptá se dispečer. „No nic, co by s ňu bylo... sedla potem zas na kolo a odjela do dom“.
Operátor: „Aha, takže sousedka není zraněná?“ „Ale ni, kaj tež... ale ta srna tam nařika a nařika. Tak přijedětě?“ Operátor s vážnou tváři odvětil, že srnu opravdu zachraňovat nepojedeme a událost předáme polici a případně myslivcům. Nespokojená žena hovor zakončila slovy: „Tož, co vy stě za zachranu službu, jak ani něchcetě přijeť...“ a zavěsila.
Můj dům, můj hrad
Dva kamarádi spolu poměrně intenzivně popíjeli v restauraci a jeden z nich během večera při pádu utrpěl drobnější úraz. Přímo do hospody pro něj přijela záchranka. Posádka zraněného ošetřila a snažila se zjistit jeho osobní údaje. Protože samotný pacient toho nebyl pro své alkoholové opojení dost dobře schopen, požádali záchranáři přítomného kamaráda, zda jméno muže a jeho adresu zná. Značně podroušený, nicméně ochotný spolupiják, jim potřebné údaje sdělil. Zraněný byl předán k vyšetření a ošetření v nemocnici. To bylo pouze ambulantní a protože se opilého, ale jinak slušně se chovajícího muže lékaři zželelo, neposlal ho vystřízlivět na záchytku, nýbrž domů. Pro pacienta tedy přijela převozová sanitka a odvezla jej na adresu udanou podroušeným kamarádem v restauraci.
Řidič sanitky zazvonil u dveří bytu. Rozespalé ženě, která přišla otevřít, vstrčil opilého chlapa do chodby a sdělil, že ji přivezl manžela. „Ale můj manžel je doma, před chvílí přišel a už spí“, odpověděla. Řidiči se celá věc nezdála a oslovil muže, kterého přivezl: „Bydlíte tady?“ „Jo-oo, jistě, byydlííím“, zachrochtal dotyčný. „Jmenuje se váš manžel František Malina?"* otázal se řidič ženy. „Ano, jmenuje.“ „A víte určitě, že spí doma? Protože pan František Malina je tento člověk“. „Ale já tohoto pána vůbec neznám, odveďte si ho“, bránila se žena.
„Tak se laskavě domluvte – pán tvrdí, že tady bydlí a vy zase, že ho vůbec neznáte. Podívejte se: jméno i adresa podle papírů sedí, tak nevím, co se to tady děje. Poslyšte paní, jste si jistá, že tohle není váš manžel a že ten váš spí v posteli?“Nevěřící řidič i s vyplašenou ženou došel nakonec až do ložnice a tam po delším úsilí vzbudili muže spícího v posteli. Ten chvíli vůbec nevěděl, která bije a co že to po něm chtějí. I jeho jazyk byl ztěžklý alkoholem a zmateně blekotal. Když ale uviděl druhého opilce, kterého přivezla sanitka, celou situaci rázem osvětlil. Rozjařeným hlasem zvolal: „Ahóóój Fra-anto, tttebe uuuž pustili ze špi, špitálu? A cococo tu děláš?“ Muž spící v ložnici byl totiž nejen skutečným manželem ženy, ale také oním kamarádem, spolupijanem z hospody – stačil už dojít domů a zalehnout. Zasahující posádce předtím v restauraci ovšem nahlásil nikoliv jméno a adresu zraněného kumpána, ale své vlastní. S kamarádem se tedy opět setkal, a to tak brzy, že to sám ani nečekal.
Když se věc vyjasnila, mohla sanitka ke všemu ochotné opilé individuum odvézt do místa jeho skutečného bydliště. Pravá manželka sice také nejevila příliš nadšení z pozdního návratu a celkového stavu svého životního partnera, ale domů jej přece jen pustila.
* Jméno hlavního aktéra bylo změněno. Možná si na své peripetie ani nevzpomíná a třeba by mu ani nepřipadaly vtipné...
Úplatek záchranářům
Muž přišel domů z práce. Cestou si dal pár piv v hospodě, ale vyloženě opilý nebyl. Doma mu manželka začala nadávat hned u vchodu. Pán šel do kuchyně a začal si chystat večeři. Když tak trajdal po kuchyni, „chytl balanc“ a spadl. Udeřil se hlavou do topení a chvilku ležel omráčený. Vyděšená manželka mu chvíli přestala nadávat a zavolala záchranku.
Když jsme přijeli na místo, byl pacient už při vědomí a manželka mu zase nadávala. Spílala mu i během celé doby, kdy jej posádka ošetřovala a vyšetřovala. Záchranář muže upozornil na to, že bude muset jet do nemocnice na rentgen a ještě bude vyšetřen chirurgem. Chlap se chvilku rozmýšlel, pak si vzal řidiče a záchranáře stranou a povídá: ,,Hoši, dám vám pět stovek, když odvezete moju robu a mě necháte doma..."
Autoři:
Stanislav Lukš, Dis.
Jana Dajčová
PhDr. Lukáš Humpl