Otravy plyny

PhDr. Lukáš Humpl, mluvčí ZZS MSK, 22.09.2008 17:13:15 - verze pro tisk

K intoxikaci plyny nevyjíždí záchranáři nejčastěji do průmyslových podniků, pracujících s plyny, jak by se dalo předpokládat, ale daleko častěji do běžných domácností a veřejných lokalit. Jedná se o otravy náhodné, ale i úmyslné, nejčastěji ve formě sebevražedných pokusů.

Nejčastěji dochází k otravám kouřem a zplodinami hoření, oxidem uhelnatým a uhličitým, dráždivými plyny.

Otrava kouřem a zplodinami hoření

Nejčastější příčinou jsou požáry, a to zejména v uzavřených prostorách, kde dochází k výraznému působení tepla vznikajícího při hoření, kouře a zplodin hoření na dýchací cesty. Vznikají popáleniny a otoky vedoucí k zúžení a zhoršení průchodnosti dýchacích cest. To vede k nedostatku kyslíku v těle a dušení. Navíc při samotném hoření se spotřebovává kyslík v ovzduší a dochází k jeho výraznému nedostatku. Dále při požárech čato hoří plasty, polyuretan, vlny, gumy, atd., ze kterých se uvolňují nebezpečně toxické látky jako např. kyanidy.

S poškozením dýchacích cest počítáme vždy, pokud byl pacient v místnosti, kde hořelo, má ohořelé vlasy, obočí, vousy, nebo jestliže na něm hořel oděv.

Otrava oxidem uhelnatým

K těmto otravám dochází při nedokonalém spalování při hoření, kdy vzniká CO. V domácnostech zejména při používání lokálního topení na tuhá paliva, nebo plyn.

Častou příčinou bývá porucha plynové karmy umístěné v malé místnosti (např. koupelna, toaleta), kde není zajištěné dostatečné odvětrání.

V neposlední řadě je oblíbená otrava výfukovými plyny při sebevraždách.

Největší zákeřností tohoto plynu je jeho rychlé a z počátku bezpříznakové působení na organismus bez varovných signálů. Poškozený začne pociťovat celkovou slabost, závratě, následně dochází k dezorientaci, zmatenosti, dušnosti, nevolnosti, křečím svalů, atd. Ve chvíli kdy začne poškozený pociťovat působení otravy, není již schopen zamořené prostředí svépomoci opustit.

Oxid uhelnatý je bezbarvý plyn a bez zápachu. Působí na organismus tím že se váže v krvi na červené krvinky, které normálně transportují do tkání kyslík a odvádí oxid uhličitý. Schopnost CO vázat se na červenou krvinku je 230 – 270 krát silnější než vazba kyslíku, čímž dojde k vytlačení kyslíku s těla a k jeho smrtelnému nedostatku. Nejvíce a nejdříve poškozuje orgány, které mají vysoké požadavky na kyslík, zejména mozek a srdce.

Příběh z praxe:

Mladý muž se svou dívkou se šli společně vykoupat. V koupelně rodinného domku používali plynovou karmu. Vinou špatného odvětrávání došlo u obou mladých lidí k otravě oxidem uhelnatým. Nedokázali si přivolat pomoc a v místnosti zůstali. Teprve s časovým odstupem několika desítek minut začalo být příbuzným podezřelé, že z koupelny stále nevycházejí, neodpovídali ani na klepání. Oba byli posléze nalezeni uvnitř a v bezvědomí.

Rodina ihned přivolala záchrannou službu. Lékař po příjezdu zjišťuje, že muž má porušeno vědomí, nicméně zachován krevní oběh. Dívka však nejevila žádné známky života, příbuzní se sami pokoušeli o její resuscitaci. V pokusech o záchranu pokračovala také posádka záchranářů, ale přes veškerou snahu bez úspěchu. Mladou ženu se již zachránit nepodařilo. Muž byl po ošetření hospitalizován na jednotce intenzivní péče, ale otravu zákeřným plynem přežil

Otrava oxidem uhličitým

Intoxikace oxidem uhličitým jsou méně časté, vyskytují se zejména tam, kde se tento plyn využívá průmyslově: náplň hasicích přístrojů, spreje, rozprašovače, jako ochranná atmosféra při svařování a přečerpávání hořlavin, v potravinářství – chlazení, sycení nápojů, atd., uvolňuje se při rozkladu organických materiálů – sklepy, skladiště ovoce… Oxid uhličitý sám o sobě není pro organismus toxický, ale jeho vysoká koncetrace způsobí vytěsnění kyslíku z ovzduší a tím pádem jeho nedostatek ve vdechovaném vzduchu.

Otrava dráždivými plyny

Do této skupiny patří plyny používané především v různých odvětvích průmyslu. Patří mezi ně např. chlór, čpavek. Působí především dráždivě na dýchací cesty a oči.

Pozor!

Tyto situace nepodceňujeme, i když se pacient cítí dobře a nemá zatím žádné výrazné dýchací potíže – nárust poškození může být pozvolný, ale o to hůře později řešitelný.

První pomoc

• Co nejdříve zasažené osoby evakuovat mimo působení požáru/ze zamořeného prostředí; dbáme při tom na vlastní bezpečnost a zdraví, vhodnost jištění druhou osobou.

• Uhasíme hořící oděv (dekou, válením po zemi)

• Při zasažení dráždivým plyněm svlékneme zasažený oděv, oplachujeme zasažená místa na těle, především obličej.

• Zajistíme vhodnou polohu (při vědomí vždy v sedě) a přísun čerstvého vzduchu.

• Pokud máme možnost, při otravě kouřem přiložíme studený obklad na krk a hrudník (zpomalí nárust otoku dýchacích cest).

• V případě zástavy krevního oběhu a dýchání neprodleně zahájíme oživovací pokusy.

Autoři:

Jiří Vildomec

PhDr. Lukáš Humpl