Prevence úrazů a nehod

PhDr. Lukáš Humpl, mluvčí ZZS MSK, 15.07.2008 14:44:44 - verze pro tisk

Když se řekne prevence, často si vybavíme povinnou účast na firemním školení o bezpečnosti práce a monotónně hovořícího “bezpečáka”. Otrava. Koho to zajímá. Vždyť to všechno známe. Nutné zlo. Hovořit o prevenci a naší bezpečnosti má však své důvody, a to velmi zásadní. Mnoho lidí je totiž vážně zraněno či umírá při různých úrazech a nehodách, často úplně zbytečně. Zamyslet se nad touto problematikou je tedy zcela na místě.

Náš dnešní život se stále zrychluje. Žijeme ve světě, který po nás žádá stále větší výkon - v práci, ve škole, v dopravě, ve sportu, doma. Už malé dítě s námi zažívá denně shon cestou do školky či školy, do kroužků, k lékaři... Často „nestíháme“. Jsme vystavováni napětí a stresu. Téměř neustále jsme myšlenkami jinde. Nedokážeme se příliš soustředit na „tady a teď“, protože musíme řešit, co bude, nebo co bylo. O to intenzivněji si chceme odpočinout, opravdu si to užít, zapomenout alespoň na chvíli o víkendu či dovolené. Jenže to opět něco stojí – nejen peníze, ale i čas a energii, takže se kolotoč roztáčí zase rychleji. A pod tlakem udělat chybu bývá velmi snadné, to je známá věc.

Dlouhotrvající stres, tedy stav nepříjemného pocitu nepohody, vzniklý z pocitu, že něco neumíme řešit, nebo na to máme málo času, spolehlivě oslabuje naši imunitu (angíny a chřipky, alergie, autoimunitní choroby, ale i nádorová onemocnění) Abychom se stresu na chvilku zbavili, alespoň krátce vydechneme uvolněním u cigarety, u sklenky alkoholu, čokolády, hojně zajídáme tlak nepříjemností, sportujeme. Záchranáři se často setkávají zejména s víkendovými úrazy z přepětí sil, či vyloženého hazardu při adrenalinových sportech. Páteční a sobotní noci znamenají pro záchranáře často i desítky výjezdů k pacientům, kteří své zranění utrpěli pod vlivem alkoholu. Ne vždy zvládneme držet opratě našich „radostí“ pevně v rukou.

Stále spěcháme, v autě se proto neubráníme telefonování a následkem jsou pak většinou tragické dopravní nehody ve vysoké rychlosti z nepozornosti. Své napětí či nahromaděnou agresi někteří řidiči promítají do svého chování na silnici a ohrožují tak nejen sebe či své blízké, s nimiž cestují, ale i ostatní účastníky silničního provozu.

Všichni se těšíme na víkend – honem rychle musíme někam vyjet - víkendové statistiky posledních týdnů jsou děsivé. Kupříkladu během předposledního červnového víkendu zahynulo na cestách v České republice osm motocyklistů. Další lidé zemřeli v automobilech, několik pod koly vlaků. Chodci se skrývají (ne vždy úspěšně) na silnicích v temnotách, protože kdo by se ztrapňoval reflexními oděvy nebo blikačkou, naše děti vytáčejí oči v sloup při pohledu na přilbu a chrániče.

Vždyť se přece nemůže nic stát. Já jsem samozřejmě opatrný/á. Autosedačky jsou drahé a je to otrava pořád tam ty děcka poutat. A navíc přece jedeme jenom kousek – a po té naší silnici skoro nic nejezdí...

Ale volných dní na konci týdne si často vlastně taky moc neužijeme. Máme spoustu práce na zahradě, v dílně, na chalupě, “nedodělky” z týdne. A záchranáři pak musí vyjíždět k úrazům kutilů – amputace částí končetin, k pádům se stromů a střech. Častá je přitom absence ochranných prostředků a pomůcek, mnohdy nedodržujeme základní bezpečnostní opatření.

A najednou to přijde. Úraz, nehoda. Tragédie. Jako ledová sprcha, je to k neuvěření. Vše vnímáme jako ve snu. “To přece nemůže být pravda, to se mi jen zdá, určitě se z toho probudím...” Ale je to tak. A realita je krutá. Brobuzení se nekoná. „Říkáte, že je to těžké zranění? On/ona to nepřežil/a!!! Jak to? Proč? Proč zrovna já? Jak se to jenom mohlo stát?”

Pomineme-li tzv. osudové situace, kdy jsme prostě v nesprávný čas na nesprávném místě, můžeme množství a závažnost rizikových situací v mnoha případech ovlivnit.

Primární prevence

Znamená předvídat rizikové situace a vyhýbat se jim. Rizikové chování jistě často souvisí s naší nezkušeností, nebo podceňováním, stresem při spěchu. Mnohdy si nejsme ochotni připustit, že by se nám něco mohlo stát, protože dosud to vždy dobře dopadlo. Jsou ale situace, kdy si v horším případě zpětně po vlastní nepříjemné události, v lepším případě v poučení z tragedie někoho jiného uvědomujeme, co se dalo udělat jinak, lépe, či neudělat vůbec. Některá životní neštěstí ovlivnit nemůžeme, spoustu jiných ale ano a na ty se musíme zaměřit.

O co vlastně v principu jde? Uvědomit si ta nejdůležitější rizika a podle toho se zařídit. Metlou naší současné společnosti je všudypřítomný spěch; ten se stal již téměř společenskou normou. “Nestíhám”. Tato skutečnost je ale ovlivnitelná jen námi samými. Je na nás, jestli na tuto hru přistoupíme.

Jako zaměstnanci záchranné služby slyšíme často po nějaké tragické události zdrcující sebekritiku či výčitku blízkých lidí, že spěch, který byl její příčinou, byl zbytečný.

Často stačí jen vyjet o deset minut dříve, nenakládat si na sebe tolik, najít si čas na přiměřený oddych, zamyšlení. Jestliže to totiž neuděláme, nemáme pak čas předvídat, tedy poznat a mít možnost vyhnout se.

Sekundární prevence

Je o tom, že pokud již nějaká ohrožující událost nastane, jsme na ni připraveni a víme si rady. Vždy se hodí:

• umět poskytnout první pomoc

• znát číslo první pomoci 155, pro cizince nejlépe 112

• dobře vybavená domácí lékárnička, popř. autolékárnička

Co se může stát, když je doma nějak “rizikový” člověk

• Malé dítě: Může se zranit, opařit, otrávit (tedy prevencí je vše nebezpečné z dosahu!). Znát první pomoc při dušení se cizím předmětem (kuličky, dobné dílky hraček); umět pomoci při horečce, alergii, průjmu...

• Teenager: Dokázat rozpoznat užití drog – tři čtvrtiny rodičů o užívání svých dospívajících dětí nevědí. Všímat si jejich problémů, zajímat se o ně, nikdy je nezlehčovat ani nepodceňovat a být dobrým posluchačem. U dospívajících je zvýšené riziko výskytu sebepoškozování či sebevražedných pokusů.

• Těhotná žena: Například sklony ke kolapsům, předčasný či překotný porod; dovednost poskytnout první pomoc a odhadnout naléhavost stavu.

• Senioři: Znát jejich choroby a umět doma najít lékařské zprávy z ambulance či nemocnice. Vědět, jaké užívají léky (vhodný je aktuální seznam), kdo je praktický lékař a jak ordinuje.

Kardiak (srdeční choroby) - vědět o riziku náhlého ohrožení života, umět oživovat.

Hypertonik - kontrola krevního tlaku; vědět o riziku mozkové příhody a jejich příznacích.

Epileptik - znát postup první pomoci při záchvatu a prevenci poranění, jaké léky užívá.

Diabetik - možnost ztráty vědomí zejména při hypoglykémii – rozpoznání a první pomoc.

Cestování

• Mít s sebou doklady o pojištění, osobní doklady

• Nezapomenout doma dlouhodobě užívané léky a jejich seznam

• Již zmíněná lékárnička

• Dodržovat pitný režim

• Dobrý pomocník je mobilní telefon

• Při cestování odpočívat, zejména pokud jsem řidič

• Pokud možno se vyhnout cestování ve špatném počasí a v dopravní špičce

Obecné zásady prevence - shrnutí

• Před každou činností si vždy uvědomit její rizika, co by se nám a našemu okolí – např. přihlížejícímu dítěti, spolupracovníkovi eventuálně mohlo stát; vykázat je do přiměřené vzdálenosti, poučit je.

• Důležité je vždy používání přiměřených ochranných pomůcek, udržování pořádku na pracovišti.

• Dostatečné soustředění se na vlastní práci, pokud možno nepracovat/neřídit pod časovým tlakem, kdy častěji dochází k chybám.

• Zajištění strojù či nástrojù v naší nepřítomnosti.

• Mít po ruce lékárničku a telefon, znát číslo tísňového volání záchranné služby.

• Rizikové činnosti nedělat o samotě.

Příběh z praxe:

Muž, majitel lesa, se vypravil kácet stromy. O svém záměru sice doma informoval, ale nesdělil, ve kterých místech svého lesního hospodářství bude pracovat. Když se večer nevrátil domů, rodina začala mít starost, zda se nepřihodilo nějaké neštěstí.

Mužův mobilní telefon zůstal doma, takže nezbývalo, než se vydat příbuzného hledat. Protože se však setmělo, bylo nutné po chvíli neúspěšného pátrání počkat s dalším hledáním na ráno.

Druhý den, asi po dvou hodinách, byl muž nalezen bez známek života. Při těžbě dřeva jej zavalil strom a muže přimáčkl k zemi. Velmi pravděpodobně byl ještě nějakou dobu naživu, protože ke smrti došlo podle lékaře až v nočních hodinách. Postižený však neměl žádnou šanci na přežití, protože v lese pracoval sám (!) a úraz nikdo další neviděl. Svůj telefon si nechal doma, takže pomoc si přivolat nemohl a sám se zpod kmene vyprostit nedokázal.

Autoři:

MUDr. Luděk Smékal

PhDr. Lukáš Humpl