Polohování postižených v rámci první pomoci

PhDr. Lukáš Humpl, mluvčí ZZS MSK, 12.05.2008 11:37:19 - verze pro tisk

V minulých tématech jsme již pojednali o řadě úrazů a dalších akutních stavech. Téměř v každém díle bylo také hovořeno o doporučené poloze při daném postižení. Tento článek proto celý věnujeme problematice polohování pacienta. V řadě případů je totiž důležitým opatřením, které může laický zachránce provést.

Správné poskytnutí první pomoci závisí nejenom na ochotě, odvaze a znalostech zachránce, ale zejména na umění improvizace, to znamená využití v tu chvíli dostupných pomůcek a možností. Ty bývají mnohdy velmi omezené.

Zvolení správné polohy pro vzniklou poruchu zdraví je jednou z mála možností, kterou lze provést téměř vždy a bez nároku na další pomůcky.Zároveň tím můžeme velmi pozitivně ovlivnit současný stav pacienta a další průběh akutně vzniklého onemocnění.

Ale na druhou stranu, pokud zvolíme pro určitý stav nevhodnou polohu, má to pro postiženého negativní efekt, dokonce může dojít v důsledku špatné polohy i k úmrtí.

Z těchto důvodů je velmi důležité si osvojit nejen účelnost poloh, ale i techniku jejích provedení. Kdy jakou polohu zvolit a jakým způsobem se nejlépe naučíme při absolvování kurzů první pomoci pod vedením zkušených lektorů, profesionálních záchranářů (např. www.codrys.cz).

Pamatuj!

Poškozeného nikdy nenecháváme stát. Podle stavu jej posadíme nebo položíme; při stání totiž často dochází k náhlým kolapsům z nekontrolovaným pádem a tím může dojít k následnému poranění, nejčastěji hlavy.

Pro zjednodušení si polohování rozdělíme do tří skupin:

1. Polohování při poruchách vědomí a bezvědomí

2. Polohování při dýchacích potížích u pacientů při vědomí

3. Polohování při ostatních stavech

1. Polohování při poruchách vědomí a bezvědomí

V tomto případě s námi postižený nespolupracuje, neovládá své kosterní svalstvo, uvolňují se svěrače a především vyhasínají základní reflexy. Pacienta pak nacházíme nejčastěji bezvládně ležet nebo sedět v zhroucených, zkroucených polohách, při kterých často dochází k neprůchodnosti dýchacích cest. To je způsobeno zapadáním kořene jazyka, zvratky, či jinými předměty (např. zubní protéza).

Musíme zvolit takovou polohu, která těmto komplikacím bude předcházet.

Vhodné polohy:

• Stabilizovaná poloha

Poloha na boku se záklonem hlavy, kdy níže položená horní končetina je za tělem a výše položená horní končetina ohnuta v lokti, hřbetem ruky zasunutá pod tvář. Níže položená dolní končetina pokrčená v kyčli a koleni, druhá dolní končetina natažená.

• Zotavovací poloha

(někdy prezentovaná jako Euro poloha)

Postup a použití je jako u stabilizované polohy s tím rozdílem, že níže položená horní končetina není za tělem, ale volně ponechána před tělem.

Podle nových doporučení se upřednostňuje před stabilizovanou polohou.

Obě výše uvedené polohy, pokud jsou správně provedeny, dostatečně zajistí průchodnost dýchacích cest a minimalizují riziko vdechnutí případných zvratků. Navíc zajistí dobrou stabilitu bezvládného těla.

Není dogmaticky určená strana těla, na kterou budeme postiženého přetáčet. O tom rozhodují především další okolnosti:

- lepší přístup, prostor, terén

- poranění na hlavě: vždy ukládáme na neporaněnou stranu

- krvácení ze zvukovodu: ukládáme na krvácející ucho

- poranění hrudníku: ukládáme na poraněnou stranu

- žena v pokročilém těhotenství: ukládáme na levý bok

Pozor!

Po přetočení postiženého na bok vždy jako první zajistíme šetrný, ale dostatečný záklon hlavy.

Pokud máme u člověka v bezvědomí důvodné podezření na poranění páteře (vždy, když se jedná o těžký úraz – vážná dopravní nehoda, pády z výšky, skoky po hlavě do vody atd.), ponecháme jej v poloze v jaké je, musí ale dostatečně dýchat. Pokud dojde k výraznému zhoršení dýchání nebo dokonce ke zvracení, bez váhání zajistíme co možná nejšetrněji zotavovací (stabilizovanou) polohu.

Příběh z praxe:

Muž se svými dvěma syny školního věku, byl na cyklistickém výletě. Následkem chvilkové nepozornosti sjel ze silnice do příkopy a hlavou, která nebyla chráněna ochrannou přilbou, narazil do stromu. Poté zůstal ležet v bezvědomí.

Chlapci se zachovali velmi dobře. Společně se jim podařilo otce položit na bok do stabilizované polohy, tak, aby se nezadusil krví vytékající z jeho úst. Jeden z nich poté zastavil projíždějící automobil a požádal, aby dospělí zavolali záchrannou službu.

Muž utrpěl těžké poranění hlavy a mozku, musel být hospitalizován na specializovaném pracovišti. Duchapřítomnost jeho synů a první pomoc, včetně správného polohování, kterou mu poskytli, však přispěly k jeho záchraně.

2. Polohování při dýchacích potížích u pacientů při vědomí

V případě dýchacích potíží interního, úrazového nebo psychického charakteru volíme vždy polohu v polosedě, nebo vsedě, často až do předklonu.

V těchto polohách nedochází k útlaku bránice orgány břicha a je uvolněný hrudník, to vše vede k snazšímu dýchání.

Postižení často sami podvědomě zaujmou takovouto polohu. Nikdy jim v této poloze nebráníme a nenutíme je si lehnout.

Pamatuj!

Pokud sedící pacient s dýchacími potížemi zkolabuje, upadne do bezvědomí, okamžitě jej položíme na záda a zajistíme základní životní funkce.

3. Polohování při ostatních stavech

• Protišoková poloha

Poloha rovně na zádech, dolní končetiny zvednuty, podloženy ve výšce asi 50 cm od země.

Použijeme:

Při náhlém krátkodobém kolapsu, při šokovém stavu nebo pravděpodobnosti jeho rozvoje, při závažnějších krvácivých stavech, při kardiopulmonální resuscitaci (KPR).

• Poloha při příhodách břišních

Vleže na zádech s mírně podloženou horní polovinou těla a pokrčenými, podloženými koleny s oporou chodidel o pevnou podložku.

Použijeme:

Náhlé bolesti břicha, poranění břicha, poranění pánve.

• Poloha při mozkolebečním poranění a cévní mozkové příhodě

Rovně na zádech, horní polovina těla mírně zvýšená (10-15cm), hlava se nezaklání ani nerotuje.

Použijeme:

Při mozkolebečních poraněních, které nejsou doprovázené šokem a bezvědomím; při cévní mozkové příhodě kdy je pacient při vědomí.

• Úlevová poloha

Poloha, kterou pacient sám zaujme a jež mu přináší v daném stavu maximální pohodlí a úlevu především od bolesti

Pamatuj!

Nikdy nenutíme pacienta změnit jeho úlevovou polohu za jinou, pokud k tomu není vážný důvod (porucha vědomí, bezpečí pacienta, vznik závažných komplikací, nutnost terapeutického výkonu, atd.)

Závěr

Možností polohování a typu poloh je daleko více a v různých modifikacích. Výše uvedené polohy jsou nejčastěji používané. Jejich znalost, vhodné a správně použití nám zcela jistě při poskytování první pomoci vystačí.

Příběh z praxe:

Na zastávce MHD kolabuje asi šedesátiletá paní. Přestože dle svědků “se nějak divně motala” již několik minut, větší pozornost kolemjdoucích vzbudila až po pádu, při kterém si způsobila poranění na hlavě. Po krátkém bezvědomí se probírá a snaží se vstávat, ostatními je posazena na lavičku a podpírána, aby neupadla. Záchranka nachází pacientku vsedě s předkloněnou hlavou a v bezvědomí, žena již nejeví žádné známky života.

Z důvodu zapadlého jazyka při předklonu hlavy nedýchá, její základní životní funkce se podařilo obnovit asi po dvaceti minutách. Záchranáři postiženou odvážejí do nemocnice, kde však po čtyřech dnech umírá na anesteziologicko-resuscitačním oddělení pro komplikace způsobené špatným okysličením organismu.

Autoři:

Jiří Vildomec

PhDr. Lukáš Humpl