To nejdůležitější v první pomoci aneb Základní Desatero zachránce

PhDr. Lukáš Humpl, mluvčí ZZS MSK, 10.01.2011 22:18:43 - verze pro tisk

Do situace, kdy budeme zachraňovat např. své nejbližší, či náhodně někoho při dopravní nehodě, se člověk dostane většinou neočekáváně a neplánovaně, často dokonce proti své vůli. V našem seriálu jsme již pojednávali o desítkách témat. V minulém díle jsme shrnuli nejčastější chyby při poskytování první pomoci, nyní bychom rádi heslovitě shrnuli z našeho pohledu ty nejdůležitější zásady.

1. Buďme připraveni

Je prokázáno, že lidé, kteří se aktivně zajímají o problematiku první pomoci, dokáží v kritické situaci zareagovat výrazně lépe. Doporučujeme proto využít případné nabídky a zúčastnit se některého z kurzů první pomoci. Organizací, které takové kurzy různého rozsahu nabízejí, je v České republice celá řada. Kromě některých záchranných služeb organizují vzdělávání v tomto směru například:

Český červený kříž

NCO NZO Brno

Sdružení Codrys

Life Support

2. Telefonní číslo rychlé lékařské pomoci 155

Voláme vždy před zahájením oživovacích pokusů, jen u malých dětí nejdříve provedeme několik silných úderů mezi lopatky, s hlavou dolů (obvykle se dusí zvratky, potravou, cizím předmětem). Číslem první volby v situacích ohrožení náhlého ohrožení zdraví a života je 155. Jak správně volat, se podrobně dozvíte zde.

3. Uvolnění dýchacích cest při bezvědomí

Provedeme záklon hlavy, který zpravidla k uvolnění dýchacích cest postačuje, případně předsunutí dolní čelisti postiženého. Poté zkontrolujeme čistotu dutiny ústní, případně z ní odstraníme nečistoty, cizí tělesa atd. Pokud i po uvolnění dýchacích cest postižený zůstává v bezvědomí a dostatečně a pravidelně nedýchá, zahájíme oživování. Jak postupovat při ošetření pacienta v případě bezvědomí, se podrobněji dozvíte zde.

4. Neztrácejme čas

Pokud postižený nedýchá, či dýchá lapavě, nepravidelně,uložme jej na záda a stlačujme hrudník rychlostí asi 100/min. Po každém třicátém zmáčknutí hrudníku dvakrát vdechneme do jeho úst při zakloněné hlavě. (tedy poměr 30:2). Takto postupujeme stále dokola.

5. Samotná masáž je lepší než nic

Pokud z jakéhokoliv důvodu nejsme schopni či se bojíme nebo nechceme do postiženého dýchat, vždy alespoň provádějme masáž srdce stlačováním hrudníku.

6. Resuscitaci nepřerušujme

Oživování provádějme vždy až do příjezdu odborné pomoci, a to bez přerušení! Tak dáváme postiženému největší šanci na přežití. Vše důležité o laické resuscitaci naleznete zde a zde.

7. Krvácení musíme zastavit

Pokud pacient odněkud silně krvácí, co nejdříve krvácení zastavíme. Můžeme to udělat stlačením prsty či s přeloženým kapesníkem přímo v ráně nebo zaškrcením nad ranou.

Při prudkém tepenném krvácení u pacienta v bezvědomí má stavění krvácení přednost před ostatními úkony. Potřebné podrobnější informace o ošetření pacienta s prudkým krvácením najdete zde.

8. Křeče musí odeznít

Jsme-li svědky křečí, vždy počkáme, až odezní. Nesnažíme se jim nijak bránit, jen pacienta chráníme před poraněním – pádem, pořezáním o okolní předměty a podobně. Po odeznění křečí je klíčové zjistit, zda pacient normálně dýchá. Další informace o postupu u pacienta postiženého epileptickým záchvatem hledejte zde.

9. Raději přecenit než podcenit

Při jakékoli nejistotě o stavu postiženého vždy raději počítejme s tou horší variantou a podle toho jednejme. (Je mu něco? Raději zavolám pomoc). Pamatujme, že riziko podcenění může být pro pacienta smrtelné!

10. Mrtvý zachránce = žádný zachránce

Mějme na paměti, že bezpečnost zachránce je prioritou. Vždy zvažujme riziko vlastního ohrožení. Pokud je ohroženo naše zdraví nebo náš vlastní život, nejsme povinni se riziku vystavovat.

Autoři:

MUDr. Luděk Smékal

PhDr. Lukáš Humpl